Svět může být i jiný. Jak důležité je nebát se roztáhnout křídla.

Chyby

19. května 2006 v 13:56 |  Storyteller
"Ale za chyby žen se platí." A protože ještě uhýbala, prosadil se urážkou: "Dítě umírá, to je prst boží!"

Jeho hněv opadl naráz, jako po vraždě. Sotva to slovo pronesl zůstal z něj sám jako ohromený. Geneviéve, celá bledá, učiní krok ke dveřím. Tuší, jaký jeho obraz si v sobě odnáší, a přitom jediný, který chtěl vytvořit, byl vznešený. A pojme ho touha smazat ten obraz, opravit ho, vnutí jí silou obraz něžný.
Hlasem náhle zlomeným:
"Promiň... vrať se... byl jsem blázen!"
S rukou na klice otočená napůl k němu, připadá mu jako divoké zvíře připravené uprchnout, jestli se pohne. On se nepohne.
"Pojď... musím s Tebou mluvit...je to těžké." Ona zůstává nehybně stát: Z čeho má strach? Takové zbytečné obavy ho téměř popudí. Chce jí říct, že byl blázen, krutý, nespravedlivý, že ona jediná je skutečná, ale napřed je třeba, aby se k němu přiblížila, aby projevila důvěru, aby se mu vydala. A pak on se před ní poníží. A pak ona pochopí... Ale to ona už bere za kliku.
Natáhne paži a prudce ji uchopí za zápěstí. Pohlédne na něj se zdrcujícím pohrdáním. On se zatvrdí: je třeba ji za každou cenu udržet pod svým jihem, ukázat jí svou sílu, říci jí:
"Vidíš:otevírám ruce"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama