Co bych teď opravdu chtěla je utéct někam strašně moc daleko.Je mi zle,sem nemocná,naštvaná a smutná. Prostě to tu nemá cenu,mam pocit, že sem nepatřim a nikomu na mně nezáleží.Jo,možná sem trochu přecitlivělá,ale všímam si pro někoho možná bezvýznamnejch maličkostí, ale i ty člověka mrzí, neříkam, že zraňujou,ale jenom si tim připomínam to,jak věci doopravdy jsou. Asi to nedává smysl,ale to je jedno.Chci pryč...mam pocit, že na mě každej kašle.Nikdo neni dokonalej,samozřejmě včetně mě.Každej máme svý chyby,vim, že sem někdy protivná a náladová, ale prostě mě nebaví řešit kraviny a...Ale vlastně k čemu člověk potřebuje přátele,stejně se nakonec může spolehnout jenom sám na sebe nebo odjede a už je třeba nikdy neuvidí.Sejde z očí, sejde z mysli...A tak já taky jednou odjedu a budu dělat to, co budu chtít a půjdu si za svym, a začnu znova.