Svět může být i jiný. Jak důležité je nebát se roztáhnout křídla.

Leden 2006

Něco málo o mně...

24. ledna 2006 v 14:48 Me&myself
Tak když už mam teda blog, tak by se asi slušelo, abych se trochu představila, ne?:-)Jmenuji se Silvie, kamarádi mi říkají Silva a přátelé všelijak. Ráda bych pouze zdůraznila, že se píšu s MĚKKYM I.Doufam, že tuhle část jste všichni pochopili, jsem na to totiž tak trochu háklivá. Až do dubna mi bude 16(v dubnu mam narozeniny, tak proto do dubna, ale to vám určitě došlo:-)), chodím na gympl, konkrétně do sexty a žiju v Plzni. Nebudu tu vyjmenovávat svoje koníčky jako někde v Riskuj nebo A-Z kvízu. Je jasný, že ráda čtu, snad každej čte, ne? Ať už nějakej drbavej časopis, Cosmopolitan, Stendhala a nebo snad Steinbacka. Moje nejoblíbenější knížka je Stopařův průvodce galaxií, kterou napsal Douglas Adams. Je to naprosto ideální kombinace, protože miluju sci-fi a navíc je to děsná sranda, komu by se nelíbil typický brit Arthur s jeho nikdy neutuchající snahou dát si Earl Grey nebo robot s maniodepredivními sklony či dvouhlavý arogantní prezident galaxie...no asi sem se nechala trochu unést...to byste prostě museli znát,je to super:-)) Potom se moc ráda dívam na filmy. V angličtině je proto jeden moc hezkej výraz a to- moviebufer.:-) Můj absolutně totálně nejvíc oblíbenej film(y) jsou Hvězdný války. Jedinej problem je, že nevim, která episoda, ale asi všechny. I když možná o bod víc maj 3 a 6 (jsou prostě takový osudový a smutný) a o bod míň jednička. Pokud se mnou nechcete strávit tak dvouhodinovej rozhovor, tak mi radši neříkejte, že se vám SW nelíbí a nebo že je to blbost. Potom se vás totiž budu snažit přesvědčit, že jste nejspíš nepochopili tu myšlenku a není s vámi Síla.No, Yoda by vám to vysvětlil.:-)) No, co ještě...5 let jse závodně plavala, ale potom jsem toho nechala, valstně ani nevim proč, je to hrozně těžký vysvětlit. Ale měla jsem pocit, že už to není takový jako na začátku, ztratilo to to kouzlo a stala se z toho spíš povinnost než zábava. Teď jsem ale našla novou lásku a to snowboard:-) ještě to zas tolik neumim, ale hlavně mě to strašně baví. Už se nemůžu dočkat až pojedu zase na hory. Sice mi od minule ještě trochu bolí rameno, ale rozhodně to stojí za to.No, myslim, že jsem toho napsala už dost, a pokud ste vydželi číst až sem tak gatuluju:-))Tak teď už jenom ve zkratce. Mám ráda pizzu, čínu, kuře, horkou čokoládu, svýho pejska, delfíny, hudbu, britský humor, knížky A.C.Clarka, 2001 a všechno možné... No a pokud byste chtěli vědět ještě něco, tak nezbývá nic jiného než mě poznat osobně.:-)) Mějte se krásně a užívejte života! a May the Force be with You!
No...teď sem si dočetla článěk,co jsem psala před rokem a 8 měsíci...zajímavý.Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc se člověk může změnit,ale jo může.Některý ty věci mam ráda pořád,ale teď už tak nějak míň a už nejsem takovej optimista,spíš naopak a psala sem to hlavně kvůli tomu,aby se to lidem líbilo a teď už mi fakt nezáleží na tom,co si ostatní myslí.Asi jsem vyrostla,dospěla...chjo.

Důležité věci

20. ledna 2006 v 14:49 Storyteller
Důležité věci

Profesor filozofie stál před svou třídou a na stole před sebou měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou sklenici od majonézy a začal ji plnit kameny velkými asi pět centimetrů. Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je plná. Studenti souhlasili. Pak vzal profesor krabici oblázků a vysypal je do sklenice. Trošku s ní zaklepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny. Potom se opět zeptal studentů, jestli je sklenice opravdu plná. Studenti opět se smíchem souhlasili. Nyní vzal profesor krabici s pískem, vysypal ho do sklenice a písek samozřejmě vyplnil i ty nejmenší mezery.

"A nyní si představte,"řekl profesor," že to je váš život. Kameny jsou ty podstatné věci - vaše rodina, váš partner, vaše zdraví, vaše děti - zkrátka věci, které v případě, že ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit váš život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí - vaše práce, váš dům, vaše auto. Písek, to jsou všechny ostatní maličkosti. Když naplníte sklenici jenom pískem, nezbyde žádné místo pro kameny a oblázky. A stejně je to i v životě. Pokud vynaložíte veškerou energii na maličkosti, nebudete mít prostor pro důležité věci. Věnujte pozornost věcem, které jsou důležité pro vaše štěstí. Hrajte si se svými dětmi, najděte si čas na zdravotní vyšetření, jděte si se svým partnerem zatancovat. Vždy vám zbyde čas na práci, na úklid domu nebo na uspořádání párty. Starejte se především o kameny - o věci, které mají opravdu význam. Stanovte si svůj žebříček priorit. Zbytek je jenom písek.

Once upon a time

20. ledna 2006 v 14:19 Storyteller

Před dlouhou,dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění ... a kromě ostatních různých pocitů i Láska.
Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo".
Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě, Lásko, nemůžu vzít ..." odpověděla Pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď".
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko", řekl Smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám".
Také Dobrá nálada projela kolem Lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas", odpovědělo vědění. "Čas ?" zeptala se Láska, "proč mi pomohl čas"? A Vědění odpovědělo: "protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě"!

Můj Blogoušek

19. ledna 2006 v 15:11
Je to tady už jsem se konečně stala jedním z mnoha lidí, co nemají co dělat, a tak si zakládají tady tenhle blog. Vždycky jsem si myslela, že je to jenom nějaká blbost k ničemu a že se na vaše stránky stejně nikdo nedívá. Ale nakonec jsem si řekla proč ne, když je to zadarmo, že jo?...just kidding...:-) Zadala jsem adresu www.blog.cz a chytlo mě, jak je to jednoduchý. Pak jsem přišla na to, že je to celkem dobrá věc. Ale nečekejte ode mě nějaké srdceryvné vylívání srdíčka, ne že bych to odsuzovala, ale já prostě taková nejsem. Možná je to i škoda, ale já nemůžu jen tak přijít k člověku a vyprávět mu o tom, jak moc jsem zamilovaná (což není momentální stav :-) nebo jak je můj křeček nemocnej (já sice křečka nemam, ale to byl jenom příklad, sice jsem měla morče, ale to už umřelo, ale to je jedno...). Takže můj blog bude spíš o myšlnkách, mých myšlenkových pochodech,momentálních náladách, názorech a prostě o každý blbosti, která mě napadne. No, jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží...enjoy it!:-)